U Filípků

Začátkem září jsme zavítali do cementárny v Mokré. Na den otevřených dveří nebo spíš bran...

... stihli jsme ještě jednu gumákovou vycházku do polí...

Jen jsem se trochu zapomněla při instalaci svíček a Vojtíkovi dala jednu navíc... No, aspoň si to natrénoval na příští rok...

Před dvěma lety jsme se spálili cestou ze Sněžky, letos v lese. Teda, v lese - on tam ten les dřív byl, teď už tam není - kůrovec ho zlikvidoval.

Ve čtvrtek jsme se vypravili na kontrolu naší lesní chaty. V Domašově nad Bystřicí na vlakovém nádraží se naše výprava rozdělila na dvě skupiny - Martin a Venda - lazaři a zbytek - nelazaři. Lazaři jeli do Dětřichova autem, nelazaři vlakem do Lomnice u Rýmařova. Při nákupu jízdenek jsme se trochu zalekli, protože pán u okýnka žádnou Lomnici neznal a tvrdil nám, že tam nikdo nejezdí, což nám později potvrdila i paní průvodčí ve vlaku. Naštěstí vlak ve stanici zastavil a my se vydali po zelené turistické značce směr Slunečná.

   

 

Nějakou tu "pokladovku" dětem na dovolené připravíme vždycky. Letos jsme narazily se Zuzkou v jednom květinářství na polodrahokamy a o obsahu pokladu bylo rozhodnuto.

S nic netušícími dětmi jsme ve středu ráno vyrazili na výšlap přímo z chaty. Cestou děti plnily úkoly a za každý úkol dostaly kousek souřadnic, na nichž měly hledat poklad.

Nejdřív jsme zamířili do Domašova nad Bystřicí, kde jsme si dali výborný oběd s asistencí kačeny.

Po obědě jsme se vydali po modré po proudu Bystřice směr Jívová a děti plnily další úkoly.

Z turistické značky jsme uhnuli a pokračovali po hranici vojenského prostoru skrz zaniklou vesnici Bělá.

Abychom na sklonku dne dorazili zpět k chatě.

A mohli se těšit za nalezeného pokladu.