U Filípků

V sobotu se měli Vojta s Bety zúčastnit uzlovací soutěže, ale trochu se jim rozpadl tým, a tak z jejich účasti sešlo. Nicméně jsme to jeli alespoň obhlédnout pro příště a při té příležitosti jsme si odlovili i pár kešek v okolí.

Počasí bylo jako malované, užili jsme si opravdu krásné odpoledne a poznali zase další kousek té naší krásné vlasti. A přitom se toulali kousek od naší vesnice.

... pivoňky

... angrešt

... cibule

... petržel

... plicníky

... narcisy

... komule

... smrčky, které si děti loni nasadily na veletrhu 

... jsem letos zkoušela poprvé. Narcisky přežily, hyacint shnil a letěl na kompost. 

Děti školou povinné měly minulý týden prázdniny, které strávily na táboře v Kostelanech u koní. Nadšení bylo veliké, ani se jim domů nechtělo. Vojtík si přivezl domů hotelové ručníky a nepřivezl si jedny kalhoty, aneb dobrý důvod pro nedělní výlet.

Počasí vypadlo sice všelijak, ale kolem poledne vykouklo sluníčko, a tak jsme po obědě vyrazili do Kostelan. 

Nemám ráda cesty tam a zase zpátky, raději mám okruhy, takže pokud je to možné hledám okruh. V Kostelanech jsem našla okruh něco přes čtyři kilometry dlouhý - nejdřív po červené, pak kousek po naučné stezce a nakonec po modré. Lehce se nám to zvrtlo, a to hned dvakrát, ale do cíle jsme došli a byla to moc příjemná jarní procházka.

Doufám, že jo. Ale člověk nikdy neví. Loni touto dobou mrzlo, až praštělo. 

Denně obcházím zahradu a zkoumám, co všechno leze a mám z toho radost.