U Filípků

Aneb blogerské Vánoce s Marcelou a Martinou.

Narazila jsem na tento projekt při čtení mého oblíbeného blogu u Marcely a totálně mě to nadchlo. I přihlásila jsem. 

Dostala jsem se do dvojice s paní Helenou, pro kterou jsem vyrobila sadu vánočních ozdob složenou z plstěných žaludů a háčkovaných hvězdiček v přírodních tónech. A ještě jsem přidala skleničku koření, které používám do podzimních dýňových koláčů.

A příště, co jsem dostala já.

Je to taková srdeční záležitost, tohle místo.

Řádil tu kůrovec, a to hodně. Ale les nebo spíš to, co po lese zbylo, se pomalu čistí, a tak můžeme zase začít jezdit na chatu.

Není tu elektřina, záchod, ani voda... Teda, to bych kecala. Voda tu je - v tůňce. Nebo, jak to kluci vtipně nazvali, "v našich Plitvických jezerech", která napájí prameny tekoucí ze svahu nad chatou. A která nám byla zbudována v rámci očisty lesa a okolí chaty. Děkujeme p. V.

No, zkrátka, velká romantika to tu je. Zvláště teď na podzim.

Tato návštěva je z konce října.

... na Pálavu.

To takhle sedíme u ohně po drakiádě (rozuměj pouštění draků s dětmi - což vypadá zhruba tak, že děti nadšeně naběhnout na hřiště, třesou se, kdy už dostanou do ruky letícího draka a když ho dostanou do ruky, tak do pěti minut volají: "Mami, popř. tati, pojď si vzít toho draka, mě už to nebaví." A tak rodiče pouští draky a  děti lítají kolem a blbnou a rodiče stále pouští draky.), opékáme špekáčky (poté, co jsme zhodnotili, že už jsme pouštěli draky dost dlouho) a Blanka nadhodí, kdy si uděláme nějakou akci pro dospěláky? No, jako nebylo by to špatné, že. Hned večer mě napadá Pálava, tak zjišťuju, který víkend máme, volno. Naštěstí má volno i velká většina ostatních zájemců o akci a tak během půl hodiny je naplánováno.

Přechod Pálavy jsme realizovali každoročně takto na podzim s oddílem, ale už je to nějakou dobu, co jsme Pálavu přešli naposled. Počítám tak dvanáct, třináct let.

Ale je tam furt stejně krásně.

Dobře bylo na Pálavě.

Odpoledne poslední oběd v naší oblíbené restauraci v Prachaticích.