U Filípků

Po bezmála šesti letech jsem se opět podívala do Květné zahrady. Výlet s Bety a její kamarádkou Nikčou. Příště musíme vzít i kluky. Až budou osázené záhony mezi živými plůtky z buxusu.

Parkoviště u zahrady bylo bohužel plné, tak jsem musela zaparkovat kousek dál, ale alespoň jsem se mohla cestou kochat.

Prohlídku jsme začaly malým skleníkem.

Rotunda 100 krát jinak.

Malebné chodníčky obklopené mohutnými habry.

Jahodový kopec. Respektive dva kopce - jeden s kaštanem a jeden bez, pod oběma kopci Pstruží rybníky s fontánou uprostřed.

Pohled na velký skleník cestou z jednoho Jahodového kopce na druhý.

Rotunda ze střechy kolonády a dosud neosázené záhony mezi buxusy.

Úplnou novinkou pro mě je Králičí kopec a Ptáčnice.

Letos je to opravdu rychlovka. Ještě před měsícem kvetly jenom sněženky a kopřivu do velikonoční nádivky aby jeden hledal s lupou a dnes, o měsíc později, kvete rozmarýn. 

Moje oblíbené tulipány to letos neměly vůbec jednoduché. Nejdřív několikrát omrzly a pak rychle vykvetly a už je po nich. 

... medvědí, samozřejmě.

Každoročně se vypravujeme do našeho lužního lesa na medvědí česnek, kde ho rostou opravdu lány. Letos jsme ho málem prošvihli.

Lužní les jsem nikdy moc nemusela. Když se řekne les, tak si představím smrky, buky, habry, všude jehličí a hlavně hřiby. Lužní les mi vždycky připadal jako takový "neles". Nicméně musím říct, že má své kouzlo, začínám mu přicházet na chuť.

Dnes jsme konečně zrealizovali slíbenou návštěvu aquaparku. 

Odpoledne jsme slavili Vojtíškův svátek, trochu se procházeli a k velké radosti některých našich dětí - či spíše jednoho dítěte - i sekali trávu. 

Jo, a upekla jsem babku, kváskovou. Chystala jsem se na ni dlouho. Asi tak od chvíle, kdy jsem četla Vypravěčku. Bohužel jsem neměla formu. Formu už mám, a tak už nic nebránilo babku upéct. A pustila jsem se rovnou do babky kváskové. Začala jsem v pátek večer a v neděli cca ve 14 hodin bylo hotovo. Taková rychlovka. Ale ta chuť a vláčnost, no, co vám budu povídat. Doporučuju upéct - recept zde.