U Filípků

Před dvěma lety jsme se spálili cestou ze Sněžky, letos v lese. Teda, v lese - on tam ten les dřív byl, teď už tam není - kůrovec ho zlikvidoval.

Ve čtvrtek jsme se vypravili na kontrolu naší lesní chaty. V Domašově nad Bystřicí na vlakovém nádraží se naše výprava rozdělila na dvě skupiny - Martin a Venda - lazaři a zbytek - nelazaři. Lazaři jeli do Dětřichova autem, nelazaři vlakem do Lomnice u Rýmařova. Při nákupu jízdenek jsme se trochu zalekli, protože pán u okýnka žádnou Lomnici neznal a tvrdil nám, že tam nikdo nejezdí, což nám později potvrdila i paní průvodčí ve vlaku. Naštěstí vlak ve stanici zastavil a my se vydali po zelené turistické značce směr Slunečná.

   

 

Nějakou tu "pokladovku" dětem na dovolené připravíme vždycky. Letos jsme narazily se Zuzkou v jednom květinářství na polodrahokamy a o obsahu pokladu bylo rozhodnuto.

S nic netušícími dětmi jsme ve středu ráno vyrazili na výšlap přímo z chaty. Cestou děti plnily úkoly a za každý úkol dostaly kousek souřadnic, na nichž měly hledat poklad.

Nejdřív jsme zamířili do Domašova nad Bystřicí, kde jsme si dali výborný oběd s asistencí kačeny.

Po obědě jsme se vydali po modré po proudu Bystřice směr Jívová a děti plnily další úkoly.

Z turistické značky jsme uhnuli a pokračovali po hranici vojenského prostoru skrz zaniklou vesnici Bělá.

Abychom na sklonku dne dorazili zpět k chatě.

A mohli se těšit za nalezeného pokladu.

Trochu nám k ránu sprchlo, a tak jsme se vypravili na zámek. Jak se později ukázalo, bylo to poměrně svérázné rozhodnutí vzít všechny děti na hodinovou prohlídku zámku... Ale prý se jim to líbilo.

Hradec nad Moravicí jsem chtěla už nějakou dobu navštívit, ale nějak jsme tím směrem nikdy nejeli. Tak se nám konečně poštěstilo.

 Večer cestou "domů" jsme se ještě zastavili v Podlesí u hřbitova a objevili jsme opět jedno magické místo. Býval tady kostel. Dnes už jen pár zničených schodů ke kostelu, kostelní podlaha zarůstající trávou a pár náhrobků u kostelní zdi...