Cestou necestou...

... tak by se dala zjednodušeně nazvat naše sobotní výprava. Ale začněme hezky popořádku.

Naplánovali jsme si na prodloužený červencový víkend opravu střechy na "naší" chatičce uprostřed lesa. Oprava byla neodkladná, jelikož do chaty již nějakou dobu zatékalo. Kromě naší party (rozuměj tři rodiny o 4 - 5 členech), se do akce "střecha" zapojilo i několik dalších nadšenců, za což jim patří obrovský dík.

Akce začala v pátek ráno, kdy pan L. od Kroměříže a pan M. od Brna vyrazili směr Vítkov pro krytinu na střechu, aby se poté přesunuli na místo určení a započali dílo. Postupně se k nim během pátku přidal pan H. s panem D. od Jihlavy, místní pánové pan J., pan L. a pan M. a navečer skupinu doplnili i pan O. s paní M. a mladým panem T. od Zlína.

Paní Z. musela v pátek do práce a paní K. musela zase předat mladého pana V. v sobotu ráno na nádraží táborovým vedoucím. A tak se zrodil plán - přijedeme na chatu vlakem. Paní Z. a mladí pánové M. a O. vyjedou v půl sedmé z Brna a paní K., slečna B. a mladý pan V. vyjedou ve čtvrt na devět z Otrokovic. Tyto dvě skupiny se sejdou asi za deset minut devět na Olomouckém vlakovém nádraží a odtud budou pak dále pokračovat jako jedna skupina vlakem mířícím na sever. A tak se i stalo. V 9:04 jsme vyrazili z Olomouckého nádraží rychlíkem do Dětřichova nad Bystřicí. Cesta měla trvat něco málo přes hodinu, ale děti byly nedočkavé, a tak jsme vystoupili o zastávku dřív v Moravském Berouně, odkud to bylo na chatu plus mínus stejně daleko. A získali jsme tak několik bonusů - osvěžující zmrzlinu z místního supermarketu, svačinu s výhledem na hladinu rybníka Krajáče (teda Jaroslava), cestu s velkou kaluží, která se nedala nikudy obejít, cestu, která najednou přestala být cestou, cestu okrajem pastviny, kdy jsme se modlili, aby se ty krávy stále pásly hezky v dáli, trochu paniky, když se za vámi najednou ozve ječící dítě a křičí: "býýýýk" a když se otočíte, zjistíte, že to dítě si hraje na býka:), a taky cestu, která se po chvíli změnila v malebný horský potůček... No, co vám budu povídat, moc jsme si to všichni užili...