U Filípků

 Na začátku srpna jsme si vyrazily s holkama z dědiny do Mikulova. Dámská jízda nebo matky na tahu by se to dalo nazvat...

Byla to taková haló akce. Vymyšleno těsně před prázdninami, jediný volný víkend, na kterém jsme se (téměř) všechny shodly. Řekla bych, že nejteplejší víkend prázdnin. Ale moc jsme si to užily. Cesta vlakem, ubytování v bytě s výhledem na ty nejmalebnější dominanty Mikulova, ochutnávání vína, cesta do Klentnice i na Svatý kopeček, večerní toulání Mikulovem. No, myslím, že bychom zvládly si to užívat i déle...

Pohled z okna...

Sobotní cesta do Klentnice vedla přes Kozí hrádek...

... a přes vinice...

... mezi cestou a vinicemi...

... až do Café Fara...

Původní plán byl svézt se autobusem, protože vedro bylo už od božího rána. Ale hecly jsme se s holkama a řekly si, že jednu cestu (převážně se sluncem nad hlavou) dáme a raději tedy tu ranní (dopolední).

Cestu jsme zvládly, dorazily do poloprázdné kavárny, kde nás usadili na toto místo s krásným výhledem...

... původní záměr byl oběd, ale vzhledem k vydatné snídani, nebyl kam uložit, takže jsme se jen osvěžily meruňkovým sorbetem a domácí limonádou...

... a přesunuly se do relaxační zóny...

... a relaxovaly jsme...

... a relaxovaly...

... a nakonec jsme zrušily i ten zpáteční autobus a daly si cestu kolem rozpálených vinic ještě jednou.

Druhý pokus navštívit mikve se opět nezdařil... později jsem se dozvěděla od kamarádky, že židovské památky se v pátek večer zavírají a znovu se otevírají až v neděli... no, příště budu vědět...

Ale získaly jsme místo v Bistro Drogérka na obědovečeři...

... ta světla...

A v podvečer jsme vyrazily na Svatý kopeček...

Sice nás naše domácí odrazovala (večer tam prý chodí všichni), ale nakonec nahoře ani tolik lidí nebylo...

A na závěr sobotního dne ještě jedna kouzelná zarostlá chaloupka ve městě... nedaleko hrobky, samozřejmě...

Tak zas někdy v Mikulově...

 ... aneb v půlce prázdnin jsme přesunuli děti od babičky a dědy k babičce a tetě a s mužem jsme se vydali na chatu dokončit pár drobností a trochu si užít lesa.

Sice už začal školní rok, ale mám tu ještě pár prázdninových restů, které bych na blog ráda doplnila, takže jdu na to...

Máme to, co by kamenem dohodil, tak proč se nejít v podvečer projít městem. 

Psal se konec července, děti na prázdninách s babičkou a dědou, vyrazili jsme tedy s mužem na procházku. Návrat jsme stihli tak tak, za pět minut po našem příjezdu domů se spustila bouřka s deštěm hustým tak, že nebylo na krok vidět.