U Filípků

... je letos zatím bílá.

... to je taková moje srdeční záležitost. Už od dětství.

Jednou nebo dvakrát jsme měli s bráchou adventní kalendář s malými čokoládkami (dnes zcela běžný artikl). Netuším, kde ho naši tenkrát sehnali, ale ještě dlouhé roky po snědení jsme ho měli doma. Měl obdélníkový tvar se zakulaceným horním okrajem a na Štědrý den bylo dvojité okýnko - dvě čokoládky:)

O něco později jsem byla uchvácena adventními kalendáři, které se objevovali před Vánocemi v časopise Burda, který si kupovala mamka kvůli šití.

Pak jsem vyráběla adventní kalendáře pro svého budoucího muže a co máme děti, tak adventními kalendáři každoročně obšťastňuji je.

Někdy mají každý svůj, někdy jeden dohromady, někdy malé dárečky, někdy sladkosti, někdy zážitky a někdy kombinace všeho.

Letos takto...

Kluci mají lego - každý den pár kostiček a kousek návodu. Bety má doplňky je koňům (mrkev, sedlo a tak).

A loni...

... putování do Betléma.

Máme betlém vyrobený z velkých dřevěných figurek už několik let. Máme Josefa a Marii, Ježíška, pastýře, tři krále, anděla a osla a ovečku. Loni jsem si říkala, že bychom mohli nějaké postavy přidat a námět na adventní kalendář byl na světě. Takže Josef s Marií putovali do Betléma a cestou potkali Barborku, sv. Ambrože a sv. Lucii. Kromě tradic, které jsou spojené s těmito postavami, jsme si připomněli i další. Inspirovali jsme se v knížkách, které jsme měli doma a nachystali si na začátku adventu, a pak v knížkách, které děti v rámci adventního kalendáře postupně dostaly.

Tak krásné těšení se všem.

Aneb blogerské Vánoce s Marcelou a Martinou.

Narazila jsem na tento projekt při čtení mého oblíbeného blogu u Marcely a totálně mě to nadchlo. I přihlásila jsem. 

Dostala jsem se do dvojice s paní Helenou, pro kterou jsem vyrobila sadu vánočních ozdob složenou z plstěných žaludů a háčkovaných hvězdiček v přírodních tónech. A ještě jsem přidala skleničku koření, které používám do podzimních dýňových koláčů.

A příště, co jsem dostala já.

Je to taková srdeční záležitost, tohle místo.

Řádil tu kůrovec, a to hodně. Ale les nebo spíš to, co po lese zbylo, se pomalu čistí, a tak můžeme zase začít jezdit na chatu.

Není tu elektřina, záchod, ani voda... Teda, to bych kecala. Voda tu je - v tůňce. Nebo, jak to kluci vtipně nazvali, "v našich Plitvických jezerech", která napájí prameny tekoucí ze svahu nad chatou. A která nám byla zbudována v rámci očisty lesa a okolí chaty. Děkujeme p. V.

No, zkrátka, velká romantika to tu je. Zvláště teď na podzim.

Tato návštěva je z konce října.

... na Pálavu.

To takhle sedíme u ohně po drakiádě (rozuměj pouštění draků s dětmi - což vypadá zhruba tak, že děti nadšeně naběhnout na hřiště, třesou se, kdy už dostanou do ruky letícího draka a když ho dostanou do ruky, tak do pěti minut volají: "Mami, popř. tati, pojď si vzít toho draka, mě už to nebaví." A tak rodiče pouští draky a  děti lítají kolem a blbnou a rodiče stále pouští draky.), opékáme špekáčky (poté, co jsme zhodnotili, že už jsme pouštěli draky dost dlouho) a Blanka nadhodí, kdy si uděláme nějakou akci pro dospěláky? No, jako nebylo by to špatné, že. Hned večer mě napadá Pálava, tak zjišťuju, který víkend máme, volno. Naštěstí má volno i velká většina ostatních zájemců o akci a tak během půl hodiny je naplánováno.

Přechod Pálavy jsme realizovali každoročně takto na podzim s oddílem, ale už je to nějakou dobu, co jsme Pálavu přešli naposled. Počítám tak dvanáct, třináct let.

Ale je tam furt stejně krásně.

Dobře bylo na Pálavě.