U Filípků

... kytky.

Pro kolegyni, pro šéfovou, pro švagrovou a pro babičku.

Je to vždycky takové dobrodružství. Vlastně dopředu vůbec nevím, co v té kytce nakonec bude. Obejdu zahradu, někdy se zastavím na louce u nás v průmyslovém areálu cestou z práce...

... aneb když peču dort, vždycky mi zbude trochu krému, odřezky korpusu. Někdy jsou děti rychlejší, někdy je toho i přes rychlost dětí dost a dojde na skleničky. Protože sníst zbytek korpusu není problém, ale samotného krému dá člověk nanejvýš pár lžiček. Když se to ale navrství do skleničky, vznikne příjemná svačinka...

Takže minulý týden mechový pro švagrovou.

Tento víkend citronovo - borůvkový pro babičku.

A ve skleničkách - korpus, krém, borůvkový rozvar. A v jedné verzi ještě mezi krémem a korpusem lemon curd. Jo, a třešnička na dortu, nebo spíš ve sklenici, je kandovaný citrón.

... za náprstníky.

Zatímco u nás už jsou začátkem července bezy dávno odkvetlé, v Nízkém Jeseníku teprve kvetou. A stejně tak náprstníky tady mají svoji sezónu právě začátkem července. Takové štěstí, že jsme jeli opravovat tu střechu...

A proč ta cesta byla strastiplná? Protože lán náprstníků byl u lesa, na dohled od chaty, řekla bych tak 50 metrů,... Ale překonat těch 50 metrů mi zabralo asi půl hodiny. Tam, kde kdysi stával les, je teď takové zvláštní uskupení sem tam spadlého stromu (buku) a spousty malých (teď vydatně zásobených vodou) potůčků, stékajících po svahu dolů, kolem toho roste docela bujně (není divu, když je tolik vláhy) tráva, takže projít suchou nohou k lánu náprstníků byl úkol nelehký a docela jsem se při něm zapotila, ale stálo to za to, to jo.

... tak by se dala zjednodušeně nazvat naše sobotní výprava. Ale začněme hezky popořádku.

Naplánovali jsme si na prodloužený červencový víkend opravu střechy na "naší" chatičce uprostřed lesa. Oprava byla neodkladná, jelikož do chaty již nějakou dobu zatékalo. Kromě naší party (rozuměj tři rodiny o 4 - 5 členech), se do akce "střecha" zapojilo i několik dalších nadšenců, za což jim patří obrovský dík. 

Akce začala v pátek ráno, kdy pan L. od Kroměříže a pan M. od Brna vyrazili směr Vítkov pro krytinu na střechu, aby se poté přesunuli na místo určení a započali dílo. Postupně se k nim během pátku přidal pan H. s panem D. od Jihlavy, místní pánové pan J., pan L. a pan M. a navečer skupinu doplnili i pan O. s paní M. a mladým panem T. od Zlína.

Paní Z. musela v pátek do práce a paní K. musela zase předat mladého pana V. v sobotu ráno na nádraží táborovým vedoucím. A tak se zrodil plán - přijedeme na chatu vlakem. Paní Z. a mladí pánové M. a O. vyjedou v půl sedmé z Brna a paní K., slečna B. a mladý pan V. vyjedou ve čtvrt na devět z Otrokovic. Tyto dvě skupiny se sejdou asi za deset minut devět na Olomouckém vlakovém nádraží a odtud budou pak dále pokračovat jako jedna skupina vlakem mířícím na sever. A tak se i stalo. V 9:04 jsme vyrazili z Olomouckého nádraží rychlíkem do Dětřichova nad Bystřicí. Cesta měla trvat něco málo přes hodinu, ale děti byly nedočkavé, a tak jsme vystoupili o zastávku dřív v Moravském Berouně, odkud to bylo na chatu plus mínus stejně daleko. A získali jsme tak několik bonusů - osvěžující zmrzlinu z místního supermarketu, svačinu s výhledem na hladinu rybníka Krajáče (teda Jaroslava), cestu s velkou kaluží, která se nedala nikudy obejít, cestu, která najednou přestala být cestou, cestu okrajem pastviny, kdy jsme se modlili, aby se ty krávy stále pásly hezky v dáli, trochu paniky, když se za vámi najednou ozve ječící dítě a křičí: "býýýýk" a když se otočíte, zjistíte, že to dítě si hraje na býka:), a taky cestu, která se po chvíli změnila v malebný horský potůček... No, co vám budu povídat, moc jsme si to všichni užili...

A jak se máte o prázdninách vy?